A: Kláro, co se to vlastně děje kolem „teambuildingů“? Slyšel jsem, že zájem silně poklesl. Lidé si na sebe během pandemie odvykli a už se tolik nemusí?
K: Určitě ne.  Zájem být pohromadě „na živo“ a nejen „online“ naopak zesílil. 
A: Takže se to postupně vrátí tam, kde to bylo před pandemií včetně teambuidingů? 
K: To právě ne.  Teambuildingy mění svou podobu z hlediska obsahu i cíle. 
A: Jo…, a jak?  
K: Dříve: neformální zážitková setkání s noční uvolněnou zábavou, dnes: skutečné znovubudování týmů či restart spolupráce. 
A: Restart týmové spolupráce? To asi ano. A kvůli tomu se musí měnit charakter team buildingů?
K: Musí. Reagujeme na situaci, která se ve firmách proměnila. Týmy začaly pracovat jinak, hybridně: kombinují živou spolupráci s „onlinem“ či „home officem“. 
Jo, v mnoha firmách se skutečně začalo pracovat jinak…
A nejen to, vznikly nové nároky, lidé zvládají nové profesní kompetence a sociální dovednosti. A stejně tak jako každou jinou dovednost je i spolupráci, komunikaci a kooperaci potřeba se učit a trénovat ji. 
A: Dobře, reagujete na změněnou situaci a nové potřeby. Jak konkrétně?
K: Cítím jistou proměnu v tom, že zákazníci, tedy zadavatelé, dnes už často očekávají něco víc než jen „akci na motokárách nebo paintball“. Potřebují propojit teambuilding s osobním rozvojem a synergií týmu, a to bylo dříve často až na druhém místě: primárně šlo o zážitek, někdy individuální, jindy skupinový.
A: Ale něco zajímavého, dokonce vzrušujícího zažít je přeci fajn.
K: Určitě, ale skutečnou investicí do rozvoje lidí a týmu to je tehdy, když to najde odraz ve zlepšení každodenní komunikace a kooperace. 
A: A jak se toho pomocí teambuildingů dosáhne?
K: Naše nová koncepce „teambuildingů“  i když tohle slovo už vlastně ani moc nepoužíváme, vychází ze zážitkového učení a je postavená na sebepoznání, otevřené zpětné vazbě a spontánním hledáním cest ke zdokonalení socio-profesních vztahů pomocí sebepoznání a seberozvoje.
A: Myslíš, že lidé o sobě mají falešné představy?
K: Někdy ano. A potom se stylizují do pozic a rolí v týmu, které jim moc nesedí a vydávají energii tam, kde to není pro tým, ale ani pro jejich sebeuplatnění a seberealizaci efektivní.
A: Takže se něco důležitého o sobě dozvídají?
K: Dozvídají se, jak a v čem mohou týmu nejvíce pomoci. Někdy jsou docela překvapeni, když zjistí, co od nich tým skutečně očekává a co naopak ne. 
A: A to je ta zpětná vazba?
K: Ano, účastníci získají lepší sebeobraz. Po jednotlivých aktivitách probíhá moderovaná, obousměrná zpětná vazba. To otevírá prostor pro spontánní vyjádření hodnot, potřeb, postojů a očekávání týmu ve vztahu ke každému členu. 
A: A asi i naopak?
K: Určitě, každý účastník má právo vyjádřit své hodnoty a potřeby, co očekává od týmu, co se mu od týmu nedostává a co naopak považuje za zbytečné nebo kontraproduktivní.
A: Hmm, takhle se určitě zlepší vztah mezi týmem a členem týmu. Ale mluvila jsi o zážitkovém učení. Kde jsou ty zážitky?
K: Sebereflexe a zpětná vazba je postavena na zážitku. Účastníci zažijí situace, které někteří možná ještě ani nezažili. 
A: Prozradíš něco?
K: Třeba řešení neobvyklého týmového úkolu, k jehož splnění potřebují swing bike nebo paddle board. Ale i „obyčejný“ ples a Casino večírek je příležitostí k neobvyklým situacím, které musí účastníci zvládnout. 
A: Kombinujete „outdoor“ a „indoor.“ Jaký to má smysl? Jak se rozhodujete, zda využít outdoorovou nebo indoorovou aktivitu?
K: Často za nás rozhoduje počasí. Proto máme pro každou venkovní aktivitu i její variantu „indoor“ a dokážeme se počasí a ročnímu období přizpůsobit. Opravdu nenecháme klienty běhat v dešti a blátě v lese…
A: Není zájem o team buildingy tak trochu generační věc? Někdy se možná pod nálepkou „ladění týmové spolupráce“ skrývá potřeba mladších se seznamovat, být v hodně neformálních, možná až intimních situacích.
K: Myslím, že potřebu občas narušit své stereotypy a rutinu má asi každý, nehledě k věku. 
A: To jo, ale mladší a starší mohou mít odlišné zájmy a předpoklady.
K: Souhlasím, poněkud jiné aktivity se více líbí mladším a jiné více starším. I na to pamatujeme. Dokonce těchto generačních odlišností využíváme, například v zadání týmových úkolů, ve kterých mladší i starší snadno najdou svou roli, která jim sedí a kde se bezvadně uplatní jejich specifické fyzické či mentální předpoklady. A mezigenerační vztahy to posílí.
A: Ano, dobré vztahy v práci jsou silným motivátorem, ale naopak „příliš silné“ vztahy mohou pracovní tým pěkně rozbít a rozhádat. Co myslíš?
K: Asi narážíš na vztahy, které znamenají preferenci „spřízněných“ osob a jistou diskriminaci jiných osob. Tohle je věc, kterou umíme eliminovat, pokud se nějak projeví. Dokonce bych řekla, že právě v rámci našich aktivit se některé „nevyvážené“ vztahy, které oslabují týmovou synergii, podaří odstranit.
A: Myslíš, že pro lidi ve středním věku, kteří mají doma děti a kteří nechtějí nebo ani nemohou moc volného času trávit mimo rodinu, je teambuilding atraktivní?
K: Skutečně někdy obtížně řeší, jak vše doma zajistit, ale pokud se jim to podaří a mohou se účastnit, jsou nesmírně vděční za to, že si mohli od svých každodenních domácích povinností na chvíli odpočinout.
A: Pojďme k těm programům, které připravujete. Proč vlastně nabízíte rovnou tři odlišné varianty? A mají ty tři programy nějakou logickou souvislost? 
K: Jde o tři nové koncepty aktivit, které se mohou vzájemně dobře doplňovat. Během našich programů chceme naplnit potřeby lidí, na které nebyly během korony moc podmínky či možnosti. 
A: Které konkrétně?
K: Těch nenaplněných potřeb je samozřejmě spousta, ale v zásadě jsme se shodli, že jsou to zejména potřeby společenského charakteru a potřeba být venku, v přírodě. Jak dlouho jsi nebyl na masáži? 
A: No, už ani nevím…
K: A kdy naposledy tě někdo za něco pochválil? Nevzpomínáš? A o tom je náš první koncept, který jsme pojmenovali příznačně Team chilling.
A: Chlazení týmu??? Tomu nerozumím…
K: No úplně „chlazení“ to není, ale vychází to z toho anglického „chill out“, což znamená odpočívat, zklidnit se. Během tohoto programu mají účastníci možnost se zastavit a přemýšlet o sobě, ale i o druhých. Je to hodně o silných emočních prožitcích, které společně v tomto programu zažívají. Je to hodně o pozitivních zkušenostech, o pozitivní zpětné vazbě, která se nám tak často nedostává.
A: Tak to musí být povzbuzující… co máte dál?
K: Druhý program – „ Team Surviving“  je koncipovaný jako outdoor, ale lze jej přenést i do prostornějšího a členitějšího interiérů. Většina aktivit je v pohybu. Účastníci „za pochodu“ řeší úkoly, část trasy mohou jet na koloběžkách, na elektrokolech, swing bike či mountainboardu. Pokud máme k dispozici vodní plochu, vyzkouší si jízdu na lodích či paddleboardech. Vždy ale sledujeme i něco víc než jen zábavu: např. půjčení plavidla si musí vyjednat s fiktivními obchodníky, zvolit strategii vyjednávání, zástupce pro jednání, připravit argumentaci i reakci na možné námitky a odmítnutí apod. Lanové aktivity jsme také pojali netradičně a to tak, že většinu jich realizujeme „potmě“ s dopomocí kolegů. Paradoxně tento způsob spolupráce otevírá nové pohledy a přináší do týmu potřebnou důvěru.
A: A ten třetí program?
K: Jde o program, který je někde na pomezí teambuidingu a DC. Nazvali jsme ho příznačně „Team Screening“. Jde o analogii s lékařskou atestací.  Týmy mají za úkol prokázat, zda obstojí i v náročných atestech a „operacích“. Prochází zkouškami z různých oborů a na závěr pracují na stanovení týmové diagnózy a doporučení terapie. 
A: A jak se ve vašich team buildingových programech uplatňuje hra a soutěž?
K: Hry jsou základem našich programů. Soutěžení a princip poměřování může být pro někoho frustrující. Proto převážně využíváme princip soutěžení ne týmů nebo jednotlivců proti sobě, tedy my versus oni, ale soutěžení typu my versus úkol. 
A: Kdybys měla jedním slovem vyjádřit přínos vašich teambuildingových programů, jaké slovo by to bylo a proč?
K: Nevím, jestli je to přínos, ale hned mě napadlo slovo „Nadšení“. Z našich programů odjíždějí nadšení lidé se spoustou zážitků. Nejen těch povrchních, které rychle odezní, ale i těch, které změní jejich jednání ve prospěch týmové synergie. 
A: Za dveřmi je podzim a zima. Nejsou ty vaše programy spíše až pro jaro a léto?
K: Zlepšení týmové spolupráce není sezónní záležitost. Proto máme nejen letní, ale i zimní variantu.
A: Můžeš na závěr vyslovit větu, po které si každý řekne: proč ne? Chci To se Smarterem?!
K: Myslíš jak nalákat klienty? Můžu použít reference účastníků, když odjíždějí? Nebo dvě?  „Tenhle TB změnil můj tým!“ „Konečně si rozumím i s těmi, které jsem nikdy nechápal“. 
A: Díky Kláro, přesvědčila si mě, že „teambuildingy“ teď rozhodně nejsou jen něčím na rozptýlení a utužení neformálních vztahů, ale způsobem, jak posílit týmovou synergii, jak dát znovu lidi dohromady a připravit je na zvládnutí náročných úkolů v náročné době.